PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rozpadli se, aby se opět mohli dát dohromady. Kolikrát už to tady bylo? Když se v roce 2002 znovuvydáním debutní nahrávky „Concrete“ po FEAR FACTORY definitivně slehla zem, málokdo vytušil, že nebude trvat ani rok a 3/4 kapely se dají znovu dohromady. Logickým výsledkem reunionu je novinková kolekce pojmenovaná „Archetype“, vycházející 20. dubna 2004 na etiketě Liquid 8 Records.
Základní otazkou bylo, zda-li se kapele podaří nahradit absentující kytarovou stálici Dina Cazarese. Řešení bylo velmi jednoduché - kytary se chopil stávající basák Christian Olde Wolbers a jeho místo zaujal novic Byron Stroud.
Přiznám se, že jsem do této desky nevkládal žádné naděje, obzvláště po tom, co na předchůdci – „Digimortal“ (2001) – kapele zjevně docházel dech. Na každého přijde občas slabší chvilka a s potěšením můžu konstatovat, že v případě FEAR FACTORY se jednalo pouze o jev přechodný. Atmosféra v týmu se pročistila, což jistě hrálo pozitivní roli při komponování materiálu pro „Archetype“.
Úvodní skladby byly vždycky silnou zbraní FEAR FACTORY a nejinak tomu je i tentokrát. „Slave Labour“ má sílu zasáhnout svůj cíl se zničující přesností. Je to přesně ten typ skladby, který si dokáže posluchače podmanit a přinutit ho dychtivě čekat na to, co přinesou další kompozice. Hutné kytary, palba Herrerových bicích, industriální podtóny na pozadí a výrazný refrén, toť koktejl, který už FEAR FACTORY namíchali nesčetněkrát, a přesto má pokaždé nesmírně lahodnou příchuť. Další silnou kompoziční stránkou kapely jsou silně melodické, pod kůži se vrývající refrény, kterých si i na „Archetype“ užijete požehnaně. Například ten z „Act of God“ je obzvláště, v dobrém slova smyslu, vlezlý. V kontrastu k melodickým skladbám však FEAR FACTORY oproti minulosti v některých momentech i znatelně přitvrdili a dokonce je ke slyšení i klasické death metalové sypání („Bonescraper“). Vůbec celou nahrávkou se táhne umně vyvážené střídání metalově přímočarých a melodicky chytlavých skladeb, a tak vám těch bezmála 60 minut uteče jako voda. Prostě FEAR FACTORY se všemi jejich poznávacími znameními.
Stinnou stránku nahrávky jsou pocity mírného dejà vu, které se poslechem některých skladeb vkrádájí do mysli. Je jasné, že tak novátorská jako v polovině devadesátých let minulého století, už kapela asi nikdy nebude, avšak tak zřejmé odkazy do minulosti, jako v případě „Drones“, která je v podstatě novější verzí „Edgecrusher“ z „Obsolete“, by mohly kapelu přivést do slepé uličky.
Zatím je však nanejvýš předčasné dělat podobné soudy. Právě naopak, nová nahrávka FEAR FACTORY je přesně tím, v co věřili už jen zarytí optimisté. Je výborným (jestli triumfálním, to ukáží nejbližší dny) návratem na scénu. Návratem kapely, která ještě zdaleka neřekla poslední slovo ...
Jsou zpátky s novou, výbornou nahrávkou. FEAR FACTORY tak, jak je všichni dobře známe!
8,5 / 10
Burton C. Bell
- vokály
Raymond Herrera
- bicí a perkuse
Christian Olde Wolbers
- kytara
Byron Stroud
- basa
1. Slave Labor
2. Cyberwaste
3. Act of God
4. Drones
5. Archetype
[video]
6. Corporate Cloning
7. Bite The Hand That Bleeds...
8. Undercurrent
9. Default Judgement
10. Bonescraper
11. Human Shields
12. Ascension
13. School
Genexus (2015)
The Industrialist (2012)
Mechanize (2010)
Transgression (2005)
Archetype (2004)
Hatefiles (2003)
Digital Connectivity (2002)
Concrete (2002)
Digimortal (2001)
Obsolete (1998)
Remanufacture (Cloning Technology) (EP) (1997)
Demanufacture (1995)
Fear Is The Mindkiller (EP) (1993)
Soul Of A New Machine (1992)
Datum vydání: Pondělí, 19. dubna 2004
Vydavatel: Liquid 8 Records
Produkce: Ken Marshall
Studio: Rumbo Recorders, Los Angeles
Prekvapujúce a výborné! "Archetype" netrpí náznakmi kolovrátkového efektu, ktoré mi strpčovali počúvanie predchádzajúcich albumov, najmä dosky "Digimortal". S veľkou ľahkosťou sa v našej obľúbenej továrni znovu vyrába strach, kapelu netrápi pocit zodpovednosti, ktorý ju očividne ťažil, keď bola "in" a vydávala blbosti typu "Remanufacture".
FEAR FACTORY si ma po rokoch znovu získali. Som rád, že to ide aj bez toho tlstého pornoherca Dina!
Jak moc je překvapivý návrat FEAR FACTORY bez "prďocha" Cazarese, nechám na vás. Osobně jsem něco podobného čekal, takže se spokojím pouze s konstatováním, že kapela smísila všechno, co ji v minulosti proslavilo a výsledkem je slušná porce moderního cyber metalu. Pravda, tentokráte to není příliš kosmické, avšak bezesporu povedené a "milimetrové" album. A i když mám rád trochu víc not, příznivcům nelze než doporučit.
Bez Cazarese se navrátivší FEAR FACTORY mají překvapivě opět sílu, kterou postupem času pomalu ztráceli. Jako by se skupina poněkud vrátila v čase, ale není to návrat samoúčelný, nejde o vykrádání sebe sama, i když samozřejmě struktury technothrashově agresivních skladeb plných Burtonových zkresleně „výskavých“ refrénů zůstaly zachovány. Ale projev FEAR FACTORY měl vždy stylovou originalitu a málokdo z fanoušků by si asi přál nějaké další přehnané experimenty. Těch se na novinkové desce opravdu moc nevyskytuje, ale o to více je cítit energie s jakou se skupina svým typickým projevem vrátila na scénu.
Rikal jsem si, jestli to bez Dina vubec pujde... a jde to celkem dobre. Samozrejme srovnani s takovyma deskama jako "Obsolete" nebo "Demanufacture" opravdu neni na miste, ale to jsem uprime ani necekal. Solidni navrat a nebyt zhruba trech trapnejch skladeb, tak bych hodnotil jeste vic.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.